Elfcon 2003

Elfcon 2003

Elfcon je a vždy byl, již od dob téměř v mlhách dávnověku ztracených, o kterých si vyprávějí bojovníci u táborových ohňů a o kterých již mnohé legendy kolují, setkání elfů, lidí i trpaslíků a skřetů, aby si v neobvyklém přátelství a svornosti připomněli, proč mocnosti Ardy chtěly, aby tato a ještě mnohá jiná stvoření žila na Zemi. Vždy to byla oáza klidu a míru, vyhrazená toliko přátelským šarvátkám a vtipkování. Všechna plemena Ardy zde též nabývala nové moudrosti a učila se tomu, co ještě ve svém životě neměla možnost objevit a spatřit. Zkrátka je o místo, kde jsou vždy všichni rádi a spokojení a do svých domovů se rozcházejí s myšlenkou, proč takových míst nemůže být na našem světě mnohem více, a též možná i s pocitem ztráty a smutku. Vždyť takové krásné místo je možné spatřit toliko jedenkráte v roce!

Letos tomu bylo nejinak. Opět jsme se v hojném počtu sešli, abychom v místě, jež pozemským jménem zove se Havlíčkův Brod, opět prodloužili tradici. Není nutno rozebírat, kterak ne vždy v Devítce panovala shoda. Příprava ovšem probíhala velice hladce a všechny z Devítky prostupovala podivná jistota, že tentokrát vše bude nádherně příjemné a klidné, že tentokrát se nebude opakovat strašný shon, který provázel loňské setkání.

Obtíženi zásobami a jiným náčiním dorazili jsme povozem na místo půl třetí hodiny po poledni. Počasí krásně jasné, nicméně mrazivé a tak jsme si slibovali, že tentokrát porušíme tradici a budeme mít počasí příjemné, tedy nikoli sníh, liják či závěje. V budově, již místní obyvatelé používají pro vzdělávání svých dětí a psaní, čtení a počítání, jakožto i v rozličných jiných naukách, ještě místní drobotina dlela, nuž jsme je nechali, ať v klidu odejdou, abychom my mohli proměnit tento příbytek vědění v místo, jež je tak příjemné pro duše mnohých bytostí Ardy.

Stalo se, tedy se Devítka, postupně kompletující se, dala do práce a než se začali první přišedší trousit, bylo vše připraveno na jejich uvítání. Mordor, jenž byl kdysi místem zla a utrpení, nyní hostil nový vynález pohyblivých obrázků. Později, hluboko v nočních hodinách, se zde měl promítat dokument o posledních letech Třetího věku světa, tedy jeho první a druhá část. I jiné pohyblivé obrázky našly cestu do Mordoru, který se stal po Pádu Sauronově velice navštěvovaným místem.

Devítka, jež si po Pádu uvědomila, že musí jít s dobou, dělala vše pro to, aby se její hosté cítíli jako doma. Takže v Dně Pytle, laskavě nám pro tyto účely zapůjčeném jeho majiteli, začala Druhá z Nazgúlů Gudrun obšťastňovat přítomné mnohými dobrotami těla, nezapomenutelným lembasem (toasty a topinky) i nějakým tím miruvorem (čaj a kafe). V tomto příjemném prostředí nejeden návštěvník, znavený ostatními lákadly, nalezl útočiště, přátele i Hébičky. Hébička je comicsem, vytvořeným zřejmě nějakým hobitem, jelikož jest ... obzvláštní a úžasný (Hébičku naleznete zde: http://sweb.cz/JSpurny/Heebicka/). I paměti z let minulých zde mohl poutník nalézt, takže si osvěžil zážitky.

V Imladris, jejíž část nám pán Elrond laskavě poskytl, již počali někteří vzdělaní tuto moudrost a tyto vědomosti předávat méně znalým. Takže Melian mohla seznámit hojnost přítomných s místem nazvaným Wothanburg, jež se nachází v severních zemích a kam když přijedete, tak tam budete pracovat, jako byste ve Třetím věku přijeli do Mordoru. A ještě za to zaplatíte. Ale kupodivu mnoho dobrovolníků stále pracuje a zvelebuje toto místo, takže to zřejmě přece jen není tak hrozné...

V místě, kde se kdysi střetly armády - na dávném Dagorladu - a prolily zde spoustu krve, mnozí podlehli bojovému nadšení a jali bojovat různé přátelské bitvy a šarvátky, jakožto i provádět karban. Skutečně se zde projevilo, že všichni obyvatelé Ardy jsou tvorové soutěživí a mají bojového ducha. Kratochvíle ze byly mnohé a někteří si slibovali i veliké odměny za své umění. Mnozí si ji více než zasloužili, souboj o vítězství, jenž se v hře zvané Proroctví protáhl až do ranních hodin, byl velice kvalitní a do poslední chvíle nebylo vůbec jasné, kdo bude mít více štěstí. Ostatně i jiné bitvy a klání až do ranních hodin na Dagorladu probíhaly.

Pán Elrond by se jistě divil, jaká že to témata se v jeho domě probírají, neboť Skogen, známá mediální hvězda, hovořil poté, co jsme všechny řádně uvítali, o problematice nemrtvých. A Well, jenž jest největším odborníkem na již zmiňovaný dokument o Válce o Prsten, do časů po půlnoci poutavě o snímku vyprávěl. Poté již všem sdělil, že mají jedinečnou příležitost shlédnout tento snímek tak, jak se nemnohým zdaří, tedy o mnoho více než tři hodiny dlouhý. Zvláštní, že málokomu se chtělo spát, neboť Mordor byl zaplněn.

Den páteční se pozvolna přehoupl v sobotní, kdy všichni již netrpělivě čekali na hlavní bod celého programu - vzpomínku na Vymetení kraje a pokus o jeho co nejlepší zopakování. O této historii jistě napíšou jiní a povolanější, neboť já jsem celé přípravy a později i dění sledoval pouze zpovzdálí a nemohu tedy příliš jasně popisovat toto spletité a mnohdy nejasné snažení zúčastněných, vedoucí nakonec až k závěrečné bitvě, kde ani nebylo jasné, kdy a kdo vlastně zvítězil. Jen nutno podoknout, ze pokud by dávný Frodo a jeho společníci takhle dobývali Kraj, skončili by hned u první závory.

Nebyl by to Elfcon, kdyby po vyčerpávající celodenní aktivitě většina nezamířila do místních krčem, aby zde popila dobrého moku a pojedla delikatesy, jež byly hojně k dispozici. Byla k dispozici Krčma u Zlodějky, která měla vynikající ohlasy a vůbec prý nedostála svému jménu, jiní večeřeli v hospodě přiléhavě zvané Rebel a my ostatní pojedli a popili ve velice blízké České, jež patrně názvem poukazovala na jakousi Zemi daleko na východě. Jenže čas, jenž byl neúprosný, nás opět vyhnal pryč, neboť měla dorazit Mistryně vypravěčka a opět nám vyprávět své poutavé a nsmírně zajímavé příběhy z dávných zemí a časů.

A po čase, který i ti nejlepší z vypravěčů potřebují na to, aby se připravili, dokonce i na vyprávění před tak dychtivým publikem, jakým jsme my byli. A vyprávění to bylo vskutku nádherné, příběh o hrdinovi a bohu Geserovi, jenž je seslán na zem, aby zachránil bohy od zkázy (jen doufám, že se mnoho nepletu). Mnoho hrdinských skutků mu bylo souzeno vykonat, mnoho krve prolít a mnoho slavných herojů porazit a zabít a jejich dětem "sednout na kolébku a vyklovat jim očička" - tak s gustem a milým úsměvem líčila vypravěčka, jež se v jiných krajích nazývá Františka Vrbenská, pouť tohoto pozoruhodného boha a hrdiny.

Jenže i ty nejlepší příběhy msí někdy skončit, takže se tak stalo i v tomto případě. Františka ale ještě neskončila s existencí, tím méně existencí mezi námi, a tak byla brzy zatažena do debaty s těmi, kteří si takovou příležitost nenechají ujít. My ostatní se v době, než skončí Well se svým druhým povídáním o pohyblivých obrázcích, zabýváme činnostmi jaksi přízemními, jako jsou jídlo, pití a hry. Jenže jakmile Well skončí, nastává potrava duchovní, tedy druhý díl dokumentu o Prstenové válce nazvaný Dvě věže. Díky čajům, které Gudrun distribuovala ve Dnu pytle jsem kupodivu přežil celé tři hodiny, přestože v tu dobu jsem už více než 40 hodin na nohou.

Po obrázcích, notně okořeněných našimi překladateli o různé fráze, které dokázaly odlehčit ale ne zkazit vypjaté okamžiky, ještě mnozí, kteří zbyli (vlastně každý z nich), nechtěli opustit příjemnou vzájemnou společnost a do časných ranních hodin spolu hovořili na všelijak rozmanitě různá témata. Ale dokonce i ti nejodolnější si chtěli na několik málo hodin odpočinout, a tak všichni - alespoň chvíli - spali spánkem spravedlivých (a spokojených).

Ráno už ovšem tak spokojení nebyli, ale nutno bylo začít pomalu přemýšlet nad tím, že - jak už bylo o něčem řečeno výše - i ty nejkrásnější chvíle musí někdy skončit a nutno bylo se i opět starat o naše velice milé hosty. V Imladris ještě padlo něco moudrých slov, ve Dnu pytle se dojídaly a dopíjely zásoby. Ale jak se blížio poledne, všichni se objevili v Imladris, abychom se s nimi mohli rozloučit a slíbit jim, že se napřesrok opět shledáme. Přísahal bych, že v některých očích se objevily slzy. Loučení bylo také dojemné, každý se loučil s každým a nebýt toho, že povozy i železní koně odjížděli v určitý čas, někteří by snad ani neodešli.

My, Devítka, jsme v tuto chvíli zjistili, že nutnost přeměmit naše místo radostí a krásy zpět na školu nám sebere mnohé z našich zbývajících sil, ale nakonec po dlouhém boji se zdařilo i to. Místo jsme opouštěli sice na pokraji vyčerpání, ale s krásným vědomím, že díky naší snaze byla téměř stovka kouzelných a milých bytostí aspoň pár dní šťastná. A naše srdce potěšilo, když jsme si uvědomili, že s některými z oněch lidiček se uvidíme i na Taurconu - REKLAMA: TAURCON - 1.5.-4.5.2003 V Nymburce; taurcon.avari.cz KONEC REKLAMY.